Předposlední článek z mistrovského utkání středočeského krajského přeboru starších žáků podzimní části sezóny 2019/2020 je zde. Vyrazili jsme naším pomalobusem mlžným tunelem ze Slaného do Příbrami na místní UMT na Spartaku. Z tohoto tunelu jsme vyfrčeli těsně před Příbramí, kde bylo vše zalité sluncem. Jestli bude zalitý sluncem i náš předposlední mistrák, mělo ukázat následujících sedmdesát minut. Našeho dnešního soupeře jsem měl možnost vidět minulý měsíc, protože jsem vyrazil jako špeh našeho týmu omrknout jeho hru do Švermova. Takže jsem viděl fyzicky vyspělejšího soupeře s agresivním napadáním, výbornou kondicí se systémem nakopávaných balónů. Náš recept zněl: soupeře překombinovat naší hrou a trpělivě čekat na příležitost, kterých zřejmě moc nebude.
A jak se ukázalo, nebyl jsem daleko od pravdy. Hra se od samého začátku změnila v boj o každý míč i metr hřiště. Zpočátku jsme měli lehce navrch a kombinace jakž takž vycházela. Jenže soupeř nás začal dostupovat a tlačil nás zpět na naši polovinu. Byli jsme pod tlakem a odvraceli balóny na rohové kopy. Těchto standartních situací zahrávali domácí za první poločas sedm. Pokaždé jsme je horko těžko odvraceli, protože domácí borci měli výraznou výškovou převahu. Trochu jsme se oklepali a po krátké kombinaci vyzkoušel Keki domácího gólmana střelou z dvaceti metrů. S největšími obtížemi byla střela vyražena a to rovnou k dobíhajícímu Johanovi. Ten bohužel minul domácí branku a tak dřeme dál. První poločas byl u konce, který vyzněl lépe pro domácí.
O poločasové pauze jsme rozebrali situace a vyvodili závěry. Vlivem neustálých soubojů bylo velké množství autových vhazování. Naše vhazování jsme nedokázali dostatečně prodat a ihned ztráceli balóny a tím i dobyté území. Pokyn zněl jasně. Zlepšit tuto činnost a kombinovat po zemi. Začalo to vycházet a my hru dorovnali. Po těchto vhazování a kombinacích zvláště Matyfu dokázal poslat několik pěkných centů do pokutového území soupeře. Domácí znervózněli a začali kupit chyby. Jednu takovou hrubici předvedl domácí strážce svatyně, který neodhadl jeden z těchto centrů a balón měl u nohy Ondra. Míč u nohy , kasa prázdná, gólman fuč. A Ondra? Váhal se zakončením a čekal jak na zastávce na příjezd rychlíku. Ten dorazil přesně v podobě největšího borce na hřišti, který míč uklidil do bezpečí. Ke konci už byl náš tým lepší a vytvořil obrovský tlak na borce ze Spartaku. Ze třech závarů v pokutovém území jsme se po opakovaných střelách nedokázali prosadit. Zápas se dohrál na naší polovině zahráváním posledního rohu, který jsme už přežili a tak toto klání skončilo spravedlivou, i když nudnou remízou 0:0.
Toto utkání se nedá nezvat rozhodně televizním. Kdo jste neviděl bitvu o Stalingrad, dnes byla k vidění v Příbrami. Hráli jsme to, co nám fyzicky vyspělejší soupeř dovolil. Dnes byla naše brána opět zavřená a tu soupeřovu jsme nedobyli. Velmi si opět cením nasazení všech našich borců. K mému překvapení jsme dnes ke konci nezvadli a odehráli důstojnou partii až do konce. No a že se na to nedalo místy dívat? Občas se taková utkání prostě objeví. Pohledem do statistiky zde ještě musím zmínit, že jsme jediný tým , který z tohoto hřiště odvezl na podzim body. Všichni ostatní tu prohráli. Děkuji za předvedené výkony a jen tak dále chlapci. V sobotu se důstojně rozloučíme s podzimní sezónou, ale rozhodně nekončíme.
Pavel Procházka