Na poslední mistrovské utkání podzimní části středočeského krajského přeboru jsme přivítali na atletickém stadionu borce z Tatranu Rakovník. Vlivem vynucených absencí jsme vymysleli sestavu, která nebyla z nejsilnějších a netradičně v 9:45 hod bylo utkání zahájeno. Tajně jsme doufali, že borci z Příbrami byli ti největší, na které lze v této soutěži narazit. Samozřejmě další z omylů. Primát v této disciplíně drží chlapci z Tatranu. I díky tomuto aspektu jsme přizpůsobili náš herní systém v tomto utkání. Řady co nejblíže u sebe, trpělivě bránit fyzickou převahu soupeře a pokusit po krátké kombinaci o zrychlení hry a zakončit.
Od začátku se strhnul boj velmi podobný tomu v Příbrami. Ovšem rozdíl byl v tom, že tempo bylo o něco pomalejší a tak mohl vzniknout prostor a čas pro naši kombinaci. To se ovšem dařilo jen velmi málo a tak jsme měli možnost vidět klání plné soubojů, které fotbalem skutečně neoslňovalo. Kluci měli někdy až přehnaný respekt z větších kluků , a když se naskytla možnost kombinovat, zbavovali se míčů odehráváním dopředu a někdy bohužel i bezhlavým odkopáváním. Vše bylo zbrklé, nepřipravené a místy až nefotbalové. Soupeř nás pustil do jediné šance za první poločas, kdy po kombinaci Kekiho a Suchardy dostal poslední nahrávku Ondra, který jen těsně z úhlu minul pravou tyč soupeřovy branky.
O přestávku jsme nabádali kluky , aby se uklidnili, nechali balón na zemi a byli trpělivější s přenášením hry dopředu. Bohužel se nám to moc nedařilo a ještě se možná vlivem nervozity objevily problémy s prvním kontaktem s míčem a vůbec se zpracováním. Vlivem těchto aspektů jsme v určitých pasážích hry chybovali a Kuba nás v brance dvakrát zachránil. Fyzická převaha soupeře byla stále více cítit a jako první to odnesl Sucharda, kterého dle jeho výrazu pošlapal slon. Musel samozřejmě střídat a my museli přeskupit řady. Další problém nastal cca 10 min před koncem utkání, kdy Josef musel podstoupit souboj s největším borcem na hřišti a zatáhnout za záchrannou brzdu. Ten si píchnul míč do brejku a mohl jít sám na branku od autové čáry těsně za polovinou hřiště. Oba borci byli v plném sprintu a Josef ho skluzem zakřižoval. Protože byl v souboji pozdě a míč vůbec netrefil, došlo k faulu, byl pokopán a pošlapán, dostal žlutou kartu a odjel rovnou na úrazovku. Opět muselo dojít k přeskupení našich borců a my už vyhlíželi konec utkání. Oba týmy se už vzájemně do ničeho nepustily a utkání skončilo opět remízou 0:0.
Při pohledu na rakovnické borce se ani nemůžeme divit , že naši kluci měli k jejich figurám nějaký ten respekt. Tato fyzická převaha byla až zarážející a do jisté míry ovlivňovala přemýšlení našich kluků. Za zmínku stojí výkon paradoxně nejmenšího borce na hřišti a to našeho Jochyho. Provětrával obranu soupeře svými rychlými náběhy a vybojoval pro nás několik míčů a tím nás nějaký čas udržel na polovině soupeře. Končíme podzimní část sezóny s bilancí 7 výher, dvou remíz a šesti proher v klidném středu tabulky na osmém místě s pozitivním skóre 33:24. Vezeme se na pozitivní vlně a vše je zatím zalité sluncem. Aby toto pokračovalo ve stejném gardu, musíme stále trénovat a proto pokračujeme dále. Sezónu zřejmě ukončíme na přelomu listopadu a prosince 2019. Děkujeme za pochopení a podporu.
Pavel Procházka