Zdravíme všechny naše příznivce a přinášíme další článek z utkání našeho týmu proti Povltavské fotbalové akademii v seriálu středočeského krajského přeboru starších žáků. Při pohledu do tabulky, skóre našeho soupeře a ve finále i na borce ze Štěchovic samotné jsme postupně začali spřádat plán, jak bychom uspěli. Nejlepší útok, druhá nejlepší obrana a narostlí a šikovní chasníci. Co s tím? Naordinovali jsme klukům systém, při kterém se měli řady držet co nejblíže u sebe, zvláště v těžišti hry. Apelovali jsme na obranu a defenzivní zálohu, aby správně pumpovali se vzdáleností s míčem a oslovovali krajní záložníky delšími přihrávkami do brejkových situací. Při velikosti soupeře se nedala předpokládat nějaká souvislá delší kombinace.
K našemu překvapení se utkání začalo odehrávat v jiném gardu, než zněla předpověď. Byli jsme velmi silní na míči a udávali tempo hry. Kombinace se přelévala od vápna k vápnu. Oba týmy zahrávali v prvním poločase snad pět rohových kopů a naši borci měli i více zakončení, které ovšem zalepil brankář hostí. První jizvu na srdci nám připravil Jirka, který netrefil branku z bezprostřední blízkosti po protaženém rohu od Jardy. Soupeřova nejlepšího snajpra a tuším, že i nejlepšího střelce soutěže jsme museli zdvojovat, protože to byl velmi šikovný fotbalista s vizáží dospělého chlapa. Toto měl za úkol zvláště Tadeáš, Josef , Jarda a nebo Sucharda. Dařilo se to skvěle, protože všichni čtyři jmenovaní zahráli v defenzivě na hranici svých možností a výše zmíněného borce do ničeho nepustili.
Do druhé půle jsme chtěli vlétnout s herní převahou, zůstat na polovině frustrovaného soupeře a pokusit se dát rychlou branku. To se nám ovšem nedařilo, ale povedlo se zcela něco jiného. Z krátké kombinace vyletěl delší balón na pravou zálohu k Jirkovi, který si hodil míč do běhu svým typickým způsobem. Křižován stejně rychlým, ovšem větším soupeřem poslal nádhernou přihrávku nabíhajícímu Ondrovi, který ze druhého kontaktu kousek za penaltou poslal nechytatelný míč přesně k tyči -1:0. Ještě chvilku jsme drželi tempo hry a nabuzeni gólovým dárečkem jsme se snažili přidat další. Střelecky jsme se již neprosadili, ale co bylo horší, začali jsme vadnout po absolvovaných soubojích s většími borci. Soupeř přebíral iniciativu a my poprvé v zápase byli pod tlakem. Byli jsme zavřeni na naší polovině a snažili se být co nejblíže u sebe a zahušťovat prostor a těžiště hry. Borci ze Štěchovic vyslali na Kubu v poslední čtvrthodině asi pět střel ze střední vzdálenosti, které náš gólman s největšími obtížemi odvrátil. Do kombinace a zakončení z blízka jsme naším skvělým přístupem soupeře nepustili a hubené vítězství jsme udrželi až do závěrečného hvizdu.
Nezávislý pozorovatel musí konstatovat, že jsme si toto vítězství zasloužili, i když jsme měli v závěru i trochu štěstí. Jenže štěstí přeje připraveným a to my po letní přípravě a vysoké účasti na trénincích rozhodně jsme. Začínáme konečně prodávat , na čem jsme v létě dřeli jak psi. Při pohledu na tabulku a poslední výkony můžeme litovat už teď, že jsme se nesešli na první tři mistrovská utkání a ustrašený první poločas doma s Berounem. Tento výkon musíme ovšem ještě potvrdit příště s Příbramí i v posledním utkání podzimu doma s Tatranem Rakovník. Dnešní zápas zrovna na fotbalové kráse nepobral, ale velmi si cením nasazení, odhodlání a bojovnosti našich borců. Děkuji všem zúčastněným za předvedené výkony a příští týden už jen na UMT AHOJJJJJJ.
Pavel Procházka