V Berouně jsme si neškrtli

Publikováno , v kategorii Turnaje

V sobotu 26.9.2020 jsme odjížděli busem do Berouna s jistými obavami. Dvě nečekané omluvy, počasí pod psa a hřiště velikosti přistávací plochy pro Jumbo Jet. To byli skutečnosti, se kterými se naši borci museli vypořádat.

ČLU Beroun – SK Slaný 9:0

Hned od první hvizdu jsme se ocitli pod velkým tlakem, protože do utkání jsme vstoupili až s přehnaným respektem. Domácí přesunovali těžiště hry dlouhými přihrávkami, roztahovali hru na maximum a tím i roztahovali naše řady daleko od sebe. My jsme absolutně nestíhali bránit a inkasovali branku za brankou. Po poločase byl náš účet zatížen šesti kusy.
Taktika o přestávce byla jasná. Nenapadat soupeře na jejich polovině, nenechat si roztáhnout naše řady , zahustit prostor před brankou a pokusit se vyrazit po získání míče do brejku. Ve fotbalové hantýrce to nazýváme Prešovský beton. Při zachování systému z prvního poločasu totiž reálně hrozilo, že bychom si odvezli dvouciferný debakl. A tak jsme dostali další tři kusy z dálky pod víko, na které prostě Maty nemohl dosáhnout. Nezmohli jsme se vůbec na nic a zatížili jsme naše konto devíti banány.

Náš výkon ovlivnilo mnoho skutečností. 1. – nemáme Zápu – to je pro vícero našich borců nepřekonatelný problém a v jejich hlavách už prohráváme 1:0. 2.  – Z toho plyne, že dalšího bolí paty, hlava a břicho zároveň a další odstupuje po 15 min pro zranění. Nechci nikomu sahat do svědomí, ale dělám to tak dlouho, že mohu říci, že se z větší části jednalo pouze o výmluvy a pokud se někteří z nás ocitnou v jakémsi diskomfortu, tak prostě přestanou tahat za jeden provaz. Máme to v hlavě a realizační tým na tomto problému musí zapracovat. 3. velikost hřiště byla za hranicí i toho nejvyššího povoleného limitu a domácí tým má na tomto založeno svoji strategii. Z vlastní zkušenosti zde mohu napsat, že pokud se sejdeme na jaře v plné sestavě na standartním place, dá se s tímto týmem hrát vyrovnaná partie. V podstatě jsme celé utkání odehráli bez ročníku 2008 právě proti borcům složeného čistě z ročníku 08. To ovšem není výmluva a nás prostě neomlouvá, že jsme v Berouně nepředvedli v podstatě nic, co by stálo za zmínku. Z průměru vystoupili pouze Martin,  Adam a Karolína, která roste každým tréninkem. Pochvalu zaslouží i Maty, který si dnes musel připadat jak na střelnici. Tímto za touto sobotou dělám tlustou čáru a vstříc lepším zítřkům.

Pavel Procházka