V úterý 18.6.2019 k nám doputovala informace, že naše sezóna ještě nekončí. Systém nadstaveb je tak nepřehledný a komplikovaný, že ještě větším překvapením bylo to, že hrajeme 24 hodin po obdržení informace o sehrání zápasu. Naštěstí jsme to dali dohromady a sešli se v poměrně solidní sestavě. Ihned na začátku jsme vyřešili i drobný detail, protože soupeř měl na soupisce uvedeného hráče ročníku 2005. Bohužel tím problémy se soupeřem zdaleka nekončily.
Ihned po zahájení zápasu jsme se ujali iniciativy a Jirka v první minutě zatáhl míč po pravé straně a naservíroval křižnou přihrávku Matějovi. Bohužel Matyfu byl příliš rychlý a zakončil do sítě z ofsajdového postavení. Dále jsme se snažili o naši hru, ale vůbec nám to nešlo. Důvod byl jasný. Soupeř nás dostupoval, hrál velmi kontaktně, ukopával nám balóny do autů a rohů a celkově hrál nakopávanou, na kterou v této soutěži nejsme zvyklí. Po bezbrankovém prvním poločase jsme si sedli a snažili se něco vymyslet. Apeloval jsem na to, aby kluci v určitých pasáží hráli míč pouze z prvního kontaktu a snažili se o to, aby je soupeř co nejméně zastihl s míčem u nohy. Po chvíli se nám to začalo dařit a po jedné z kombinací jsme zahrávali snad třetí roh v řadě. Matyfu našel prudší přízemní přihrávkou nabíhajícího Kekiho, který píchnul míč přes padajícího gólmana. V daném okamžiku změnil hru i Maky na postu pravého beka, dovolil si pár zasekávaček, zpřesnil tím rozehrávku a už jsme se opět vezli na té správné vlně. Na konci další pohledné kombinace byl opět Keki, který pohodlně zasunul za bezmocného gólmana. Soupeř změnil styl a svého nejlepšího borce vyslal z postu stopera na hrotového útočníka. Byli jsme tedy svědky stylu hry – všechny nákopy dopředu. Protože zmíněný borec naše kluky rychlostně i fyzicky převyšoval, museli jsme na to taky zareagovat. Soupeřův útočník se stále cpal do prostoru k Josefovi a tak jsem vydal pokyn ke zdvojení tohoto borce společně s Makym. Oba kluci to zvládli výborně a soupeře v podstatě do ničeho nepustili. Poslední zářez předvedl opět Keki, kdy po skvělé kombinaci převzal míč a ze druhého kontaktu křižnou ranou z 15ti metrů vyhnal ze soupeřovi sítě všechny pavouky – 3:0.
Pozitiva jsou jasná. Dokázali jsme po poločase změnou stylu zareagovat na soupeřovu nefotbalovou kopanou a prosadit se. Negativa jsou ještě jasnější, ale nejsou na naší straně. Na tribuně nad hlavním vchodem se ubytovala tlupa soupeřových fandů bohužel z řad rodičů a hrubým způsobem se snažila ovlivnit zápas svými neurvalými poznámkami. Dále došlo k urážce rozhodčího soupeřovým trenérem, který byl vykázán na tribunu. Další zkrat proběhl ještě za stavu 2:0, kdy výše zmíněný útočník dojel Némaťáčka při malé domů a v podstatě bez možnosti hrát míč přepálil Kubu přes obě nohy. Samozřejmě byl vyhecován svými rodiči a obdržel za to ještě lichotivou žlutou kartu. Tento tým mě zklamal jako celek. Toto chování prostě do fotbalu nepatří. Zažil jsme to naposledy na okrese a více už nikdy. Děkuji všem za předvedené výkony, děkuji za pomoc ročníku 2007 a děkujeme za povzbuzování. Zítra na rozlučce ČAU.
Pavel Procházka